Úvod
Pokud budeme hovořit o továrnách v oblasti Litvínova, není možné se nezmínit o litvínovské manufaktuře na sukno založené r. 1715 Janem Josefem z Valdštejna. Šlo o centralizovanou výrobu produktů, avšak stále se jednalo pouze o lidskou práci bez použití strojů. To se změnilo téměř až v posledním období tohoto slavného podniku po nástupu Průmyslové revoluce.
Manufaktura
Valdštejnové se spojují r. 1819 s průmyslníkem Johanem Ferdinandem Rohmeldem a podnikatelem Josefem Haubtigem a ti po získání majoritního vlivu v podniku, a kompoziční stavební přestavbě 1815 -1817, zavádějí parní stroje. Tímto krokem se manufaktura mění na továrnu. Podnik však během let ztrácí paradoxně na významu, neboť trh je ovládán vlnařskými podniky Liberecka. Po hospodářské krizi 1847 – 1848 přestává jako továrna na sukno existovat. Budovy továrny už nestojí.
Marbach & Riecken
Druhá litvínovská továrna ( která však ležela v katastru obce Šumná ) vznikla Koncem 20 let 19. stol. Jednalo se o přádelnu a tkalcovnu bavlny. Se stavbou se započalo r. 1828 a výroba se zahájila o tři roky později. Vlastníkem byl Augustin Wilhelm Marbach, obchodníka z Chemnitzu, ke kterému se přidal Konrád Riecken. Do r. 1945 nesl podnik název po majitelích a byl postupně stavebně rozšiřován, zvláště po požáru staré budovy r. 1905 .
Po znárodnění v r. 1948 továrna fungovala pod názvem Rico . Továrna již není v provozu, cca od roku 2006. Objekty jsou na prodej.
Na mapě
Guldner a Halirz později Schick co. (horní starší)
Druhá přádelna bavlny a zároveň výrobna vaty vznikla r. 1848. Vlastnili ji Dva společníci Guldner a Halirz ( je vyobrazena na nejstarší fotodokumentaci Litvínova z r. 1867) Později továrnu odkupuje M. Schick a stavebně ji rozšiřuje o další objekty. Továrna se před zbouráním, v r. 1945, nacházela při silnici na Šumnou a hlavní vstup měla z ulice Tyrše a Fugnera.
Na mapě
Schick co. (dolní nová)
R. 1886 firma Schick postavila novou přádelnu bavlny lokalizovanou na jihovýchodě města na sever od železniční trati . Byly zde čtyři sály pro parou poháněné spřádací stroje s 15. 000 vřeteny Hlavní vstup do budovy byl z Čapkovy ulice ( továrna již zbořena.
Na mapě
E. G. Pick co. ( horní )
V roce 1890 postavil Emil Gernard Pick v nynější Ukrajinské ulici, při cestě do Šumné přádelnu bavlny. V roce 1907 stála další přádelna na jižním okraji města a v roce 1911 se započalo s jejím rozšířením. S kapacitou 12 000 vřeten a šesti sty dělníků se stala největší v tehdejším Rakousku a vyráběla nejjemnější příze v celé monarchii.
Na mapě
E. G. Pick co. ( dolejší )
Šlo o pobočku tzv. horní továrny a byla postavena r. 1907 východně od Litvínovského nádraží u želez. trati. Na východ od ní navazovala dolní Šikovka. Bavlnářský podnik se rozšiřoval a v 30. letech se na sever od starého bloku nad kolejištěm postavena nová funkcionalistická tov. budova. Obě budovy stále existují a výroba je zachována firmou Schoeller Litvínov, k. s. (2008).
Na mapě
Reimannova továrna. Později Keller co.
Gustav Herman Reimann nájemce valdštejnské soukenické továrny zakládá r. 1863 soukenickou továrnu ( je rovněž zachycena na fotografii z r 1867!)
Po finančních potížích je prodána r . 1879 f. Heller z Pruska . Nový vlastníci zahajují výrobu plstěných klobouků a v letech 1892 – 1910 továrnu. rozšiřují. Jedná se o objekt Scholy Humanitas a budovu nad ní u silnice.
Na mapě
Heller a Schiller
Továrna vznikla r. 1907 až 1908 severně od dolejší přádelny E. G. Pieck a Pokračovatelem malovýroby plechových hraček. Tradice výroby od r. 1864. Vyráběny byly plech. hračky a smaltované kuchyňské zboží. Továrna již neexistuje.
Na mapě
Teibler a Seemann
Továrna založena r. 1870 stála vedle vrchnostenského pivovaru a po zániku manufaktury získali budovu č. p. 9 a 10 v jejím areálu.
Jednalo se o výrobu nábytku z ohýbaného bukového dřeva jako: sesle, židle,křesla. Pobočka fungovala i na Šumné, přičemž jako jediná tato budova dodnes existuje.
Továrna Horn
Na místě bývalého vrchnostenského mlýnu na olej se na poč. 20 století postavila továrnička firmy Horn na výrobu dřevěných předmětů. Budova stávala přibližně v blízkosti dnešní knihovny v Soukenické ulici a už neexistuje.
Na mapě
Městská elektrárna
Stávala podél Ukrajinské ulice u pilařského rybníka (NEW Nordwestbohmische Energetische Werke) Byla postavena r. 1898 a budovy jsou zachovány avšak slouží k jinému účelu. V 90 letech min. století prošla citlivou rekonstrukcí.
